Vtipy 'O dětech'

7. 3. 2007 v 11.55

Za války vojáci vystříleli vesnici, zachránila se jen malá holka s třemi kulkami v břiše. Jak šel čas, stala se z ním žena, vdala se a měla dvě dcery a syna. Když děti dospívaly, přišla za ní jedna dcera “mami, mám problém”. ” Co, jsi v tom?”, ptá se matka. “Né, jen jsem na záchodě vyčůrala kuličku” .Matka si vzpomene na válku a říká jí, že to nic není. Pak příjde další dcera a říká “mami,mám problém” a matka “jsi v tom?”, “ne, ale vyčůrala jsem kuličku” .Matka ji také uklidnila. Pak přišel syn “mami, mám problém” a matka” Co je? Musíš se ženit? “Né, ale honil jsem si péro a zastřelil jsem kámoše!”

6. 3. 2007 v 22.21

Mladá matka kojí ve vlaku dítě, to nechce pít.
Matka ho nabádá :
Když nebudeš pít, nabídnu prso tady tomu pánovi!”
Scéna se několikrát opakuje až pán nakonec vypění :
Ať se ten mrňous konečně rozhodne, přejel jsem už pět stanic!”

26. 2. 2007 v 20.58

Dědečku, zatřepej bačkůrkama!
Co tě to napadlo, proč to mám dělat?
Maminka povídala, že až zatřepeš bačkůrkama, budeme strašně bohatý.

v 20.57

Jde takhle chlápek a vidí, jak se u jednoho domu natahuje malý kluk ke zvonku, ale nemůže dosáhnout.
Tak chlápek přijde ke dveřím a povídá: Ukaž, já zazvoním, a opře se o zvonek.
Bezva, šéfe, povídá děcko, a teď rychle pryč!

20. 2. 2007 v 23.57

Ptá se jeden kluk doktora “Pane doktor, může desetiletá holčička otěhotnět?” ptá se Pepíček. “Nemůže”, odpoví mu doktor. “Vyděračka!”

v 23.57

Chlapeček táhne za sebou traverzu. Na přechodu se zastaví a povídá: “Tlavelzo, stůj.” Rozsvítí se zelená, chlapeček povídá: “Tlavelzo, pojď.” Slyší ho stará paní a říká mu: “Takovej velkej chlapeček a neumí říkat R?” “Jdi do prdele, krávo stará, a ty tlavelzo pojď!”

v 23.56

Když jsem byl malý, maminka mi říkávala: “Papej, chlapečku, papej, abys vyrostl a vzali tě na vojnu.” A já vůl žral a žral.

v 23.56

Na pláži říká malá Anička mámě: “Co to tu má ten chlapeček?” Maminka se zarazila, avšak neztratila duchapřítomnost a plácla první hloupost, která ji napadla: “Víš, to je taková píšťalka.” No a za chvílí malá Anička přiběhne s pláčem a říká mámě: “Mamí, ona mu nepíská.”

v 23.54

Děcko s provinilým výrazem ve tváři přijde večer do ložnice: “Tati, umíš psát ve tmě?” “No, myslím, že jo. Co mám napsat?” “Svoje jméno do mojí žákovské knížky.”

v 23.54

Učitel na hodině počtů se ptá: “Kdybych měl v levé ruce sedm pomerančů a v pravé ruce osm pomerančů, co bych měl?” A Pepíček se hned hlásí: “Velké ruce!”